Pokračovanie inšpiratívneho rozhovoru s jedným z najznámejšich nezávislých výživových expertov v Československu. Čítajte viac o nízkosacharidovej výžive, športe a našich nevhodných kultúrnych prežitkoch. Alebo sa len spolu zamyslime nad najväčšími nedostatkami životosprávy Slovákov a Čechov a tým, čo môžeme každý na individuálnej úrovni spraviť pre zlepšenie! Nie zajtra, ale už aj dnes…
Pokračovanie prvého dielu, kde sme skončili tým, že ženy majú predispozíciu pre využitie tukov, ale nabíjajú sa najmä sladkosťami…
Petr, aký je váš pohľad na nízkosacharidovú výživu a šport? Je to možné skĺbiť?
Zkušenosti s nízkosacharidovou stravou, úspěšnou u mužů se ukázali vhodné pro vytrvalce. Umíte si představit sprintera na keto-dietě? Já ne. Zatím. On má především „rychlá“ svalová vlákna, závislá na anaerobním metabolismu – ve stravě nemá drtivá převaha tuků co dělat. Samozřejmě eliminace je blbost (to mají ve zvyku kulturisté).
Potom je tu opačnej názor, že nízkosacharidová strava u žen nevhodná. Ono to záleží, kolik sacharidú se bere jako nízkosacharidová definice. Já to vidím opačně. U žen jsou nutné tuky ve stravě – i v těle! Zkušenosti se ženami v poradnách, trpících obezitou dokazuje, že právě mnoho sacharidů je příčinou problému. Mnoho žen má tak problém právě s hormony. Jednak hormonální antikoncepce, jednak vliv stresu (ta emancipace!), časté problémy se štítnou žlázou, časté právě u mnoha slovenských žen, mezi nimi hlavně „východniarok“ a žen v peri-menoupaze.
Ako sa pozeráte na skúšanie rôznych diét a testovanie POKUS – OMYL?
To je folklór a téma na dlouhou diskuzi ! Napsal jsem knížku „K čemu jsou diety“ – tam to vysvětluji.
Stručně – dietování je BLBOST! Do poraden chodí ženy, které vyzkoušely snad VŠECHNY diety. No, těch je víc než 100, ale několik určitě. A po pár dnech, maximálně 2-3 týdnech, to vzdají. Neuvěřitelné je, že za pár měsíců to zkusí znovu s jinou dietou! To mi rozum nebere. Lidem se nechce přemýšlet jak problém řešit – spoléhají na to, že jim kdosi napíše „zázračný jídelníček“ – který opsal z internetu. A proto se daří dobře „dietním mágům“, kteří prd umí, ale zneužívají lidskou pohodlnost.
Aké sú rozdiely v stravovaní pred a po gravidite?
Chcete se mnou strávit dva dny? Za kratší dobu to nedokážu vysvětlit! 
Žena není muž. Rodí děti, má mateřské pudy. První podmínkou je být v optimálním nutričním stavu a hmotnosti už před početím.
Následuje éra gravidity – 9 měsíců není málo času. Hlavně je to dost času na to přibrat místo ideálních 10-12 kg celých 30! A je malér.
Prý má gravidní žena různé chutě, kterým se nemá bránit. No, do jisté míry ano – to proto, že organismus je chytrý – ví, co potřebuje. Když bude mít žena při početí podváhu, přibere i 25 kilo. Logicky. Jde o život dítěte = o jeho dostatečnou výživu. Když ta žena bude držet dietu dokonce i v graviditě, koleduje si o malér – jak pro sebe, tak trochu méně pro dítě. To si z jejího organismu „vytáhne“ co potřebuje – pokud to tam ovšem ještě je.
Dítě se narodí O.K., ale matka je devastovaná – a jak má potom kojit? A ta horší situace? Dnes kojení nutnou podmínkou. V podstatě bohužel. A to mnoho žen zneužívá. Jedním důvodem je emancipace. Druhým nepochopení ze strany matky. Jde o její psychické nastavení.
Zjistil jsem, že je idealismus vyučovat potencionální maminky výživu a kojení. Jedinou cestou jsou informace na internetu a v knížkách.
Nedávno jsem napsal „Aby dětem chutnalo, 2.díl“, kde se zabývám také dětskou obezitou. Předtím to byl první díl se stejným názvem, ale to už je pár let. Ta knížka, jak jsem se dozvídal z „čtenářských recenzí“, mnoho ženám otevřela oči a řadě z nich zvedla adrenalin, když prohlásily, že to je blbost.
Ale ono to mladým maminkám bohužel dojde, až když mají problémy s výživou kojence a batolete. No a co, je tu „umělá“ kojenecká a batolecí výživa. A to je tragédie! Nekojený kojenec je kandidát na velmi vážné zdravotní i psychické problémy.
Najväčšie rezervy v stravovaní Slovákov a Čechov ?
Vidím nutnost zbavit se vlivu tradiční kuchyně. Bude to těžké, protože ji v genech – přesněji – v memech. Co to je? Podvědomá paměť, která není geneticky zakódovaná. Ovlivňuje však „buněčnou paměť“ a tím také „chutě“. Důkaz? V zahraničí se vám výživově může dařit, cítíte se lépe, zredukujete. A už se těšíte, až si po návratu zase dáte tradiční kuchyni.
Každý národ má svoje stravovací specifika, modifikovaná lokálními zvyklostmi. Strava Čechů a Slováků se liší – to vidím když zpracovávám anamnézy a komentuji jídelníčky klientů poraden v Čechách a na Slovensku. Jsme si blízcí díky sloučení republik po roce 1918. Přesto jsme odlišní. Projevuje se to například odlišným zastoupením krevních skupin. Slováci jsou geneticky spíše z Východu, Češi spíše ze Západu. Ale poslední desetiletí jsme se hodně promíchali. Navzdory tomu si každý národ zachovává v memech svoje zvyklosti a tradice.
To dá rozum – dodnes se liší pěstované plodiny stejně jako hospodářská zvířata! A ještě ke všemu je to ovlivněné geograficky. Naši předci jedli méně, zato přirozené nechemizované potraviny, jedli méně proteinů, Slováci měli více živočišných tuků, zemiakov a kysnuté kapusty, jako příklad. To bylo za daných podmínek správné. Mnoho lidí mělo vlastní minihospodářství – Slováci ovce, ošípané, kozy, husy, morky… ale také ta zvířata byla „na domácí stravě! A hlavně se fyzicky makalo.
Dnes neuděláme krok pešky a ani minihospodářství mladou generaci nelákají. Sedíme a sedíme – od školních lavic až po zaměstnání.
Rozdíly životního stylu v porovnání s našimi předky jsou obrovské. A to je hlavní příčina problémů. Technika změnila životní styl současné generace k nepoznání. Způsob stravování také. Dnes se živíme „syntetikou“. Následky jsou drastické a s postupující dobou je vidím fatálně. Nestačíme se přizpůsobit nadměrnému příjmu energie a zničí nás chemické potraviny.
To je realita. Jen proto, že člověk je mimořádně adaptabilní, jsme ještě nevyhynuli. A možná proto, že mnohé z nás udržuje při životě medicína. Přestože mnohým z nás nepomůže, spíše nás dorazí. Nevěřili by jste, kolik různých léků užívají naši klienti. Je neuvěřitelné, kolik pacientů dokáže relativně dlouho přežít svůj „lékový koktejl“. My výživáři jim v této situaci nedokážeme pomoci – vedlejší účinky těch léků jsou tak silné, že s nutričními intervencemi nemáme šanci. Ani použití přírodních prostředků – naturopatie, to nesvede. Pokud bychom klientovi řekli „už ty léky neber“ a jemu se něco stalo (což je téměř jistota), tak nás zavřou.
Na otázku, jak bych ze současných potravin uvařil zdravě nedokážu odpovědět. Vařím jak jen to jde ze zdravých potravin, ale neumím udělat z nezdravých zdravé. Naštěstí při troše snahy je možné vybrat to menší zlo.
Ne, nefandím „tradiční kuchyni“. Jednou už ten řetězec „memů“ musíme přerušit. Musíme začít u dětí. Ale kdo je to naučí, když jejich rodiče plynule přešli na směs tradiční kuchyně a současných syntetických potravin (a fast foodu)?
Co školní strava?
Přesně to samé – tradice, vařená z chemických potravin, řízená směrnicemi, které jsou naprosto nesmyslné. Nyní „obohacená“ dobrůtkami ze školních automatů – sladkostmi a limonádami. Strava dětí ve školách je jen „krmení“ bez biologické hodnoty! Mnoha rodičům to je jedno.
Petr, niekedy pôsobíte až ako výživový slobodný filozof, kto inšpiruje vás?
Moje zdroje inspirace se díky rozvíjejícímu oboru rychle rozmnožují! Možná to byl dr.Wolcott s jeho metabolickou typologií, kterou jsem poprvé „potkal“ při pobytu v USA – to už je dvacet let. Stejně stará je teorie krevních skupin. Poznáno tamtéž. Možná vůbec první byla dr. Adéle Davis. Nevzpomenu si na titul její knihy.
Nyní je to dr. Lustig, k jehož knize v české mutaci nazvané „Cukr náš zabiják“ jsem napsal předmluvu. A dál je to ještě větší šrumec – epigenetika, nutrigenomika, metabolomika, publikace nezávislých autorů, kterými jsou zkušení odborníci nebo dokonce vědci!
Pôsobíte, že už máte nad vecou nadhľad, je vôbec niečo, čo vás štve?
Tak to ďekuji… ale fakt je, že většina veřejnosti je stejně ortodoxní a bez výživové invence jako medicína. Tak je tomu aj s přístupem lidí ke zdraví.
Veřejnost si totiž myslí, že nevadí, když si zdraví vlastními chybami zkazí, protože lékaři jim ho „zadarmo“ obnoví.
To se nestane. A tak jsou zklamaní a hledají pomoc u alternativců. Ale tam se platí. Alebo ak ani tento postup nefunguje, kým nepreberou zodpovednost za své zdraví. A to mi je líto…
Čo ma však naplňuje optimizmom?
To, že situace není ztracená. Na internetu a FB najdete PRAVÉ perly. Někdy žasnu nad znalostmi a inteligencí některých diskutujících. Obdivuji neuvěřitelné talenty ve všech oborech. Např. pohybové kreace obyčejných mladých lidí jsou pro mne nepochopitelné. Přesahují schopnosti většiny dobře placených profesionálních sportovců.
